• Domů  / 
  • Featury
  •  /  Stručná historie pirátění a můj názor k tomu
pirátění ve videohrách

Stručná historie pirátění a můj názor k tomu

V dějinách lidstva vždy existovala nějaká podoba zlodějiny. Třeba v takovém 16. století na moři, to se děly věci! Současnost má s onou divokou érou společnou jednu věc: piráty. Dnešní ostří hoši působí buď lokálně v Somálsku, nebo plošně na internetu. A právě na tu druhou sortu se chci zaměřit v mém článku, v němž přináším stručný vývoj jejich řemesla od počítačové doby kamenné až do dnešních dob. Yarr!

Dřevní věk

Pirátění her je s námi již od pradávna – v dřevním věku počítačů prakticky neexistovala alternativa. Dřevním věkem je v tomto případě myšlena doba hlubokého socialismu, kdy se počítače pašovaly přes hranice (nejoblíbenější bylo ZX Spectrum, protože se dalo lehce schovat do krabice od bonboniéry) a všeobecně platilo, že kdo nekrade, okrádá rodinu. Tehdy se ještě hry nedaly koupit v obchodech, tudíž jste si ke kamarádovi donesli kazetu, on vám hru přehrál, a na vašem počítači se to buď podařilo spustit, nebo ne. Úspěšnost byla okolo padesáti procent.

Devadesátky

Posuneme-li čas do devadesátek, vidíme úplně jinou situaci. Počítače a videohry se už prodávají v obchodech, vycházejí jedny z nejlepších klasik a hráčská subkultura se začíná rozšiřovat. Byl však jediný problém: cena. Nejdražší hry v té době stály 2 300 Kč, což byla téměř čtvrtina tehdejší průměrné mzdy. V tehdejší době zažívalo pirátství svůj zlatý věk. „Oficiálně“ si hry nekupoval téměř nikdo, zato šedý trh bujel jak fazole zasazená do mokré vaty. Prostě jste zašli vedle k sousedovi, slovo dalo slovo a odcházeli jste domů o tři stovky chudší, zato s disketou či CD s kopií hry v kapse.

V této době se tvůrci her pokoušeli bojovat proti černému trhu pomocí bizarních protipirátských ochran; no řekněte, kdy se vás hra naposledy ptala na kód viditelný pouze pomocí speciálního kukátka jak z Kinder vejce? To je Lenslock. Ale neodbočujme. S příchodem konzolí narazili piráti na zásadní problém: operační systém konzole, který vždy při spuštění hry zkontroloval speciální sektor na CD, který se jinak nedal vypálit. Ale jak známo, lidé jsou vynalézaví a vždy se jim podaří ochranu nějak občůrat. Tentokrát šlo o čip, který nahradil původní ověřovací obvod a jednoduše vždy vrátil hodnotu “true”.

Online doba čili dnes

S příchodem online obchodů se stahování her z internetu stalo samozřejmostí, hry byly a jsou pirátskou komunitou uploadovány na “warez” stránky a různé torrenty. Stahování z těchto stránek není bez rizika, a můžete si do počítače nahrát pěkný virový dáreček, s čímž mám bohužel také své vlastní zkušenosti (oficiálně jsem pirátil jen jednou, když mi bylo deset roků). Oficiální obchody kontrují šedé zóně technickou podporou a častými slevami.

Můj názor

Pirátění her není dobrá strategie, pokud chcete podpořit své oblíbené vývojářské studio a k tomu si udržet čistý počítač. Válka mezi šedou zónou a oficiálním trhem nikdy neskončí, protože se vždy najdou jedinci, kteří by si hru z oficiálního obchodu nikdy nekoupili, protože patrně vyrostli v přesvědčení, že za hry se prostě platit nemusí a vývojářské studio vyvine novou hru jen z dobrého přesvědčení, o chlebu a vodě. Popravdě řečeno jsem se cítil blbě, když jsem jedinou hru, kterou jsem si kdy zpirátil, poprvé spustil. Ten virus v mém počítači byl asi moje karma.

Napsal: Honza Kupský


Pozn. pod čarou: Průměrná mzda 1995: 8 407 Kč (zdroj Wiki)

O autorovi

GamepadCrew

Nejlepší recepty inspirované videohrami. Zvedněte se ze židle a pojďte si uvařit podle vašich oblíbených příběhů! Povedeme vás krok za krokem.


>